Blériotův knír

Tuhle povídku či text už mám v hlavě dlouho, ale až dnes nastal ten správný čas dostat ji do písmenek mého jablečného počítače.

Proč knír? No prostě proto, přece každej chlap někdy aspoň jednou v životě zatoužil mít pořádnýho kníra a v určité fázi života se zdá, že bez kníru nikdo nic pořádného nedokázal. V pubertě, když se vrstevníci pyšnili načernalým či blonďatým “něčím” pod nosem, já byl za outsidera. Mělo to i své výhody. Na vojně jsem se holil tak jednou týdně, ale v tu chvíli jsem s matkou přírodou a genovým dědictvím spokojen rozhodně nebyl. Samozřejmě později si uvědomíme, že to s tou nezastupitelností kníračů není až tak pravda, ale ta touha tam jednou byla a možná zůstane natrvalo. Vlastně zkusili jste někdy nosit kníra? Já jednou jo a přiznám se, že to bylo úplně jiný a mnohem nepříjemnější než jsem si kdy představoval, ale o tom až později.

Kdo jsou ti velcí chlapi s knírem? Pár jich bylo: sir Percy z filmu Báječní muži na létajících strojích. No úplně kladná postava to sice nebyla, ale výrazná ano. A co takhle Zorro mstitel he? Freddie Mercury a Hercule Poirot. Ten je svým knírkem známý skoro tak, jako svými šedými buňkami a to je přece někdo. A tak se pomalu dostáváme přes Belgii do Francie a tam se hlásí o slovo monsineur Luis Bleriot. Ten učaroval jistě každému aviatikovi – mě teda určitě. A ten jeho knír! Myslíte, že bez něj by někdy předstihl pana Huberta Lathama a přeletěl kanál La Manche jako první? Ani náhodou. Možná kdyby si Hubert nechal pořádnej “moustache” narůst, nemusel by svoji Antoinnette skoro utopit.

Najdi jeden rozdíl…

Blériotův stroj mne fascinoval vždy i bez kníru a možnost zalítat si ho je asi tak pravděpodobná, že mně pod nosem vyroste něco podobného jako měl Luis. Tedy ne nulová. Když Martin Kindernay pořídil repliku Blériota model Kašpar od nedoceněného stavitele Václava Vondráška, poprvé jsem si do tohoto stroje sedl. V tu chvíli začala dlouhá a zatím nekončící cesta. V roce 2008 navštívili Martina filmaři z Rakouska s požadavkem na repliky do chystaného filmu The Great Race o prvních leteckých závodech, které se konaly ve Francouzském Reims. Měl dodat letouny Wright Flyer III, taktéž z dílny Vaška Vondráška, Curtis Flyer a Antoinnette od Petra Máry a konečně Blériot. Ale původní model Kašpar se měl upravit do podoby legendární jedenáctky. A tady to přišlo. Martin vyžadoval aby repliky létali jeho piloti a mě nominoval do proutěné sedačky Luisova báječného stroje. Byl jsem na vrcholu blaha a už jsem se moc těšil jak si s legendou zalítám. Stavba však šla docela pomalu.

Ne však kamerové zkoušky. Vyrazili jsme s kolegy piloty do Vídně, kde jsme se měli předvést před kamerou. Václav Jirsák, Daniel Šmaha, Vlastimil Novák a Zilvar z chudobince, teda vlastně moje maličkost. A zde se poprvé projevila moje nedostatečná síla odhodlání. Měli jsme za úkol se nejméně měsíc neholit a přestože mě ze všech členů komanda rostou vousy nejpomaleji, jako jedinný jsem nevydržel. Utěšoval jsem se tím, že nalepený knír bude stačit. K nalepení došlo, ale potom přišla na řadu ta pravá zkouška muže s knírem. Každé napití, posmrknutí je hotová tortura. Furt ty vousy lezou do nosu nebo do jídla, prostě furt jinam než mají být. Zde jsem pochopil páně Poirota proč má ten svůj tolik nakašírovaný. Ale to Luis neměl, tak to nepřicházelo v úvahu. Pak ta kamerová zkouška! Jak sakra se mám tvářit ledabyle a uvolněně, když to furt tolik svědí co? A pak jsem si představil jak letím.

“Sedím ve vrtulovém proudu motoru Anzani (pardon Walter Minor, tohle je replika) v rukou mám volantoknipl týhle flyingmašíny, moje bicepsy a tricepsy pracují naplno, protože nakrucování křídel chce celého chlapa, ale já se nemůžu soustředit na nic jiného než, že mi knír leze do nosu. Tak takhle jsem si to fakt nepředstavoval”.

Celý tenhle film bohužel skončil tak, že filmaři nesehnali dostatek peněz a projekt šel do kopru. Antoinnette a Curtiss jsou čert ví kde, ale Wright a Bleriot jsou tu stále. Problém s knírem je tedy vyřešen, leč touha, touha zůstává. Potom ještě několikrát jsem byl blízko, blizoučko tomu začít létat Blériota, ale vždy mi to o fous uteklo. Počasí, haprující motor, turné v Polsku prostě furt něco, ale mám podezření, že tím hlavním důvodem je právě ta absence kníru pod mým nosem.

Pravý aviatik se však nikdy nevzdává a jako tréninkový jsem si jeden nalepovací na internetu právě objednal. Držte mi palce v letošní sezoně. Snad už konečně…

Další velcí avitici s knírem:)

Miroslav Krejčí, Daniel Polonec, Dan Griffith. Co mají společného?