Investice jako cesta k sobě

Ivestice = magické slovo, jímž se mnoho lidí zaklíná do určitých vzorců. Ivestice je pojem dnes velmi moderní a aktuální ale popravdě mu málo lidí rozumí. Tím myslím opravdu rozumí a nedělám si iluze, že já ano. Pouze nabídnu svůj pohled.

Slovník cizích slov hovoří o výkladu tohoto slova takto: vložení peněz za účelem budoucího zhodnocení. Nemohu úplně souhlasit. Právě tady vidím značné omezení, které tímto vzniká.

Investice se často omezuje na finanční zisk a zisk vůbec. Jenže co to sakra ten zisk je? Vezmu-li zisk jako měřítko, tak i přesto, že spousta lidí investuje a zíkává výnos, tak na konci není žádná trvalejší spokojenost a o tu nám jde především.

V dětství nikdo z nás netoužil po penězích, ale po spokojenosti a štěstí. Teda nejdříve jsme to všechno měli, ale vlivem světa dospělých jsme jaksi zapoměli jaké to je být šťastný “jen tak”. Postupně jsme byli zpracováváni, že šťastní můžeme být až “potom”. Po čem? No přece po “ježíškovi”, po narozeninách, po dárku prostě “až něco”. Nikdo nám nepřipoměl, že štěstí je tady a teď.

Nejdřív se musíš hodně učit a až potom můžeš bejt pilot, architekt atd. To se ale musíš hoodně učit víš? Cejtíš tu manipulaci v tom sdělení? A co teprve to skryté sdělení! Jaké skryté? No přece “musíš se hooodně učit = nevěřím, že na to máš, když jsem to nezvládl já”. Ne tady není žádný zlý úmysl. Jen snaha o jakousi ochranu před zklamáním. Ale to nefunguje. Motivací pro tenhle druh jednání je strach. A je li naší prvotní motivací strach – potom i výsledky tomu odpovídají. Radši moc nevystrkuj hlavu, aby tě někdo nevzal přes uši. Nebo abys nebyl zklamanej!

Tady je ale je právě ten moment kdy je potřeba se otočit. Otočit svůj úhel pohledu na situaci. Nestavět se do pozice výherce nebo prohrávajícího/zklamaného. Je to velký a silný zlozvyk a vzdát se ho není snadné. Stojí to totiž mnoho. To mnoho je vzdání se pocitu vítěze, který je nad ostatními. JÁ jsem vyhrál = jsem lepší. Dokud vnímáme svět takhle, nutně budeme i poražení a jelikož tak sladce chutná pocit vítěze, o to víc potom bolí být poraženým.

Dobrá zpráva je, že je možné z tohoto vystoupit. Mohu být vítěz a nebýt lepší než ostatní. Mohu prohrát a necítit se horší. To mne zajímá. Netvrdím, že se mi to vždy daří. Ale cítím, že tudy vede cesta. Potom může být každý vítěz. Potom není nutné růst na něčí úkor. Potom můžeme zaměstnávat ostatní lidi a být s nimi v partnerství a necítit se jako vykořisťovatel. Potom mohu vydělávat a mít dostatek pro sebe a své blízké.

Postupně s dobrým pocitem ve mě, že dělám věci srdcem, věřím, že přestanu mít potřebu ohromného nadbytku, který mne “zabezpečí”. Přestanu mít potřebu “pasívního příjmu, kdy nebudu muset nic dělat” o kterém sní velká část dnešní společnosti a já sám nad tímto konceptem utratil mnoho své energie. Pravda může být v tom, že nebudu “muset”. Ale to se nestane potom, ale v tu chvíli kdy se rozhodneme, že nebudeme dělat  něco protože musím, ale proto, že cítím, že je to ono. Že chci, ale bez tlaku a nutkání. To je výzva, která mne zajímá.

Ono totiž nedělat nic, není tak snadné jak se zdá.  Skutečné dělání NIC, je velmi léčivé, ale obtížné. Mluvím o opravdovém nic. Žádný film, facebook, internet a to dlouhodobě. To je výzva. Je fajn si chvíli poležet a odpočívat když jsme unavení, ale odpočívat, když jsme plni energie a nedělat nic, umožňuje i to, že se otevírají naše staré jizvy a rány. Začneme nad nimi přemýšlet. Staré křivdy se hlásí o slovo a tak často raději jdeme něco dělat. Umrtvit se nějakou činností.

Kdy se dostanu k těm investicím? Ale já o investování píšu celou dobu. Investujme do sebe svou energii a čas. To nám zajistí to nejvyšší zhodnocení jaké si dovedeme představit. Čím více budeme sami sebou, tím víc uvidíme kolem sebe příležitostí, třeba právě k investování peněz.

Když vybrousíme svůj záměr, tak je mnohonásobně pravděpodovnější, že dostaneme to co skutečně chceme. Když budeme chtít pouze finanční zisk, je možné, že ho i dosáhneme, leč málokdy přijde i opravdové uspokojení. Dlouhodobé uspokojení.

Peníze umí i tížit. A to v obou směrech. Když je nemáme, to je jasné každému, ale překvapivě i když je máme. Potom se může stát, že budeme mít intenzívní pocit, že by neměly jen tak ležet. Že mají vydělávat, množit se atd. No a tenhle tlak může vést i k nevhodným rozhodnutím, které potom vedou ke ztrátám či komplikacím. Vím o čem mluvím. Zažil jsem to.

Když teda chceme něco dostat, je potřeba nebýt lakomí. Stačí začít u sebe. Investovat do sebe, do svého rozvoje. I tady se může skrývat výzva ačkoliv se to zdá jasné a jednoduché. Kolikrát přijdou pochybnosti “jak je to drahé” a vůbec… Nojo, ale když do sebe investujeme, tak manifestujeme svou hodnotu. Projevujeme úctu sami k sobě. Tím se zpětně podpoříme a pomalu ale jistě rosteme a s tím i naše bohatství a nejen to finanční. Vzpomeňme kdy v životě jsme se cítili naplněni = bohatí. Možná jen párkrát, možná mnohokrát a kolikrát z toho to bylo jenom díky penězům?

Ne rozhodně netvrdím, že mne neuklidňuje když mám víc penez než když jich mám míň. Naopak, slušná rezerva na mne působí velmi zklidňujícím dojmem, ale sama o sobě mi můj pocit štěstí a plnosti nevyrobí. Mám rád dostatek, ale potřebuju ho hlavně vevnitř potom přichází i venku.

Jak to máte Vy?

Jan