Když jde do tuhého …

When its stretched,
dont forget for basics…

Když jde do tuhého,
vzpomeň si na základy…

Spal jsem v domě kamaráda Dana v UK a na záchodě jsem si všiml zarámovaného obrázku, kde krásná mladá žena chytá ryby a nahazuje udici v přírodě. Vše je v pořádku až na to, že po krátkým kabátkem si zapoměla vzít kalhoty a pravděpodobně asi i kalhotky. V jejím případě to tak nevadí, neb má zadek výstavní, ale sdělení téhle reklamy či obrázku je o něčem jiném:

Když jde do tuhého,
vzpomeň si na základy…

Když jsi napjatej,
vzpomeň si na základy…

Když jsi natěšenej,
vzpomeň si na základy…

Byl jsem tím obrázkem a sdělením natolik unešen, že mi Dan potom vyprávěl story, jak tento obrázek vznikl a kde ho získal a také přidal i jejich rodinný příběh, který celému vyprávění dodal ještě něco navíc.

Tyto obrázky byly určeny pro RAF (Royal Air Force) a velení tehdy přišlo do vyhlášené reklamní agentury se zadáním na obrázky, které mají piloty a vojáky upozornit na to, že když jde do tuhého, je potřeba se zklidnit a vrátit se k základům. Nevymýšlet složitosti, ale dělat, co mám naučeno. Protože takto je nejvyšší šance, že ve zdraví přežiju.

Lidé z agentury přemýšleli jak univerzálně ztvárnit napětí tak, aby to bylo pro mladé muže v RAF atraktivní a bylo jasno – sex. A tak vznikly obrázky mladých žen v nějaké akci, které ale díky absolutnímu nasazení do “akce” zapoměly na své spoďáry.

Jednoduché a velmi účinné a vypovídající.

Ve skutečnosti je to opravdu tak, když se do něčeho ponořím až příliš, přestávám vidět celek. Unikají mi detaily, které ale mohou být důležité až životně. Co funguje je vědomé zpomalení a jak už bylo řečeno návrat k základům. Že to funguje, jsem se již mnohokrát přesvědčil a to oběma způsoby: tím, že jsem se k základům vrátil hned a uvědomil jak funkční to vlastně cesta je, ale i tím, že jsem vymýšlel různé složitosti a komplikace tak dlouho až mne konečně napadlo jít zpět k základům.

A co to vlastně jsou ty základy? Především vědomé zpomalení a dýchání. V letectví? Co mi vlastně říkal instruktor o takovéhle situaci. A dýchání. Opět dýchání, to totiž pomáhá všemu a kupodivu bez něj nejde nic. A všimněme si jak často téměř přestáváme dýchat když jde do tuhého…

Když zpomalím – stihnu více. Já vím, že to logicky nedává smysl, přesto je to tak. Jednak když zpomalím svůj dech a tím i své vibrace – čas se natáhne a přesto, že se zdá lineární, tak není. V tu chvíli je delší a na všechno je více času. Dále když se zklidním, snáze vnímám priority co je nutné a co není. A tohle je skutečně důležité. Spousta lidí (včetně mně) někdy pobíhá zmateně od jedné věci ke druhé a dohání co se dá. Neví kde mu hlava stojí. Je zavalen prací a vlastně jen hasí to co se zdá že hoří.

V letadle to známe třeba z výcviku, kdy vše běží tak rychle, protože je vše nové a pilot-student nestíhá tu spoustu věcí a instruktor mu říká: “upravit otáčky motoru, vrtule, rychlost, klapky, točit čtvrtou zatáčku, hlášení na finále a už je tu přistání. Časem se to zpomalí a jde to snáze. Postupně se pilot dostává takzvaně “před letadlo” svým myšlením a vědomím je v předstihu. Takže nejen že je plně přítomen v kokpitu, má i kapacitu vědět a vnímat co přichází i předchází a co ho čeká. V klidu potom udělá co je potřeba a vykonává práci a úkony s ní spojené s klidem profesionála.

A teď ta historka na závěr: děti mého kamaráda si domů samozřejmě vodili kamarády a ti občas potřebovali na toaletu. Pro děti obrázek na záchodě s nahým zadkem vždy představoval jisté zpestření a námět k otázkám a diskusi. Jaké bylo překvapení kamarádovy manželky, když se po letech dozvěděla, že nejen jejich syn ale i jeho kamarádi si mysleli, že na obrázku je vyfocená ona sama. Děti se svou přirozenou přímostí a upřímností doma vyprávěly jak maminka jejich kamaráda, má pěkný zadek a má fotku na záchodě.

Ta potom na s typicky suchým anglickým humorem dodala, že kdyby aspoň měla takhle malej zadek tak by to bylo super…

Evidentně však i když šlo do tuhého, zůstala u osvědčených základů…