Kouzlo starých časů .. aneb jak jsem letěl první české letadlo

vm

Cyril a Metoděj nebo Orchestr Karla Vlacha? Ani jedno. Letadlo Metoděje Vlacha je první letoun postavený Čechem v Čechách a to už něco znamená. A taky to znamená hodně pro pilota, kterej má tu čest ho letět.

Ten den byl fakt plnej zážitků. Vzít dvouplošníka a letět do Mladé Boleslavi se může zdát jako normál, když už ho máš doma nějakejch pět let, ale není. A pokud jo, bylo by načase ho prodat, aby dělal radost někomu jinýmu. Je to stejný jako s ženou – pokud bych se na ni netěšil a neměl radost z každýho pohledu na ni, tak jsem zralej na rozvod (to ale neznamená, že mne někdy nenadzvedne stokrát víc než vztlak pod křídlem dvouplošníku).

Tedy zážitek číslo jedna je let do Boleslavi. Je trochu chladno, ale ne tolik, aby mne to odradilo. Samotný let ale není cílem dnešního dne. Jednak si s Petrem Handlíkem máme zalítat skupiny a to se prostě neomrzí – tolik křídel vedle sebe. A potom Petr chtěl udělat fotku na svý PFko.

vm

Ale hlavně – hlavně – Metoděj – Vlach – letadlo – dřevo – dráty – plátno – vůně starých časů.

Nevím proč mne tahle éra tak lákají, ale lákají. Krásná ještě nejsou, ale jsou svá a originální, jak jen může být něco průkopnického. A pánové Metoděj Vach, Eugen Čihák a Jan Kašpar byli průkopníci, kteří zasluhují velkou úctu…

Jak to vlastně lítá?

Tady by se dalo odpovědět po Cimrmanovsku – „lítá to dobře, to nemohu říct“, ale to by nebylo dost. Už samotný nástup do letounu je zážitkem. Vyšplhat se do proutěné sedačky, vyžaduje schopnosti provazochodce kombinované se zručným gymnastou na bradlech.

Zdoláno

Vláďa a Petr Handlík mne na zemi přeškolili a vysvětlili všechna specifika tohoto létajícího aparátu. Už jsem zmínil, že je docela frišno, takže zimní kombinéza je – SET. Ponožky přes nohavice – SET. Nesmějte se mi, že vypadám jako trouba, protože když vám nafouká nohavicema až do rozkroku a švarný aviatik nemá u sebe nástroj zvaný „kulohřej“, kterýžto byl vynalezen a aplikován zhruba ve stejné době jako tento letoun – může být problém na světě. Pro mladší ročníky, kteří neznají tento supermoderní vynález, sděluji, že se jedná o topnou spirálu, jejímž účelem nebylo udržovat aviatikovi orgány v tepelném komfortu, ale zabraňovat nechtěnému početí před i po letu.

Volant

Ne, nepřesedl jsem nepozorovaně do automobilu Laurint a Klement, kterýmžto agregátem byl originál poháněn, to jen letoun má namísto páky zvané knipl krásný dřevěný volant. Motor už není, co býval, Laurin a Klement nahradil potomek v rodové linii jménem Škoda.

Plynová páka

Je oproti všem očekáváním na pravé straně, ale to už je jen maličkost. Pojíždění je relativně snadné a i výhled je nad očekávání dobrý. Hadovité pohyby po zemi nejsou tak nutné, jako u pozdějších modelů.

Vzlet

Než bys řekl Letecké muzeum Metoděje Vlacha jsem ve vzduchu a letím. Ubírám trochu plynu, abych motor nezatěžoval, a stoupám. Probouzím v sobě opět schopnosti varhaníka a šlapu do směrovky, co to dá. Je to nejenže nutné, ale i nezbytné. Směrovka je hlavní a křidélka doplňková. Nejdůležitější u těhle letadel je, že musíš počkat. Počkat? A na co jako? Počkat na reakci. Přesně tak. Dáš letadlu pokyn a čekáš, až ho provede. Tohle je absolutně nezbytné mít na paměti, potom už je to všechno v pohodě, ale běda netrpělivému aviatikovi, který by v nedočkavosti zkoušel letadlo přemlouvat k rychlejším reakcím nevhodným přidáváním výchylek kormidel. Mohl by špatně dopadnout – a to tak, že až na zem.

Zkouším zatáčky a jo, to půjde. Co půjde, rozumíme si. Že bych šel z fleku éro předvádět na letecký den v silném větru, na to se ještě necítím, ale porozumění přichází. Let po okruhu si skvěle užívám a vzpomínám na ty statečný chlapy, kteří vůbec nevěděli, jak a proč to letí, ale jejich touha jim konečně dala křídla.

Přistání

Vzlet je dobrovolný, ale přistání je povinné. No jo, nahorů můžeš, ale dolů musíš (alespoň zatím). Tak jdeme na to. Vybaven informacemi, v jakém režimu musí být motor, aby přistání bylo bezpečné, se přibližujeme. Trochu fouká z boku, a tak vyšlapuji „lehce“ směrovku (ne více než do dvou třetin) a už to letí zase rovně. Tohle je prostě jiný. Nemůžeš předpokládat. Můžeš pouze být v proudu energie tohohle eroplánu a nepřekážet mu. Pak to jde samo. Skoro samo…

Když se to povede, je přistání jak do peřin a gumová lana odpružení podvozku zajistí pilotovi pocit z dobře vykonané práce. Dám si ještě pár okruhů, ale ty už budou jenom pro mne.

Chcete vidět, jak vypadá přistání s Vlachem? A jak vypadá aviatik, který právě vylezl z tohohle úžasnýho éra? Podělím se s vámi ve videu.

 

 

Jan Rudzinskyj
Jan Rudzinskyj je aviatik, autor a mentor.
Milovník života ve všech podobách.
Levé křídlo světoznámé letecké akrobatické skupiny Flying Bulls podporované společností Redbull.
Je otec Terezky a žije s manželkou Karlou v Neratově v Lázních Bohdaneč.